Římskokatolická farnost u sv. Jakuba v Jihlavě

Atmosféra večeřadla je něco, co bychom měli nyní prožít. Vžít se do ní. Světlo olejových lamp, připravený stůl – beránek (symbol oběti a vysvobození z Egypta), hořké byliny (připomínka tvrdého otročení Izraelitů v Egyptě), voda k rituálnímu očištění, nekvašený chléb (symbol rychlého vyjití z Egypta, když těsto nestačilo vykynout), víno (symbol radosti ale i utrpení).

Apoštolové s Ježíšem na lehátkách kolem prostřeného stolu. Po třetí a naposled slaví se svými učedníky hod beránka. „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka dříve, než budu trpět.“ (Lk 22,15)
V té Ježíšově touze je skryto dvojí. Chce jednoduše se svými apoštoly tvořit společenství, chce být s nimi, být jim na blízku. To je vždy Boží touha, být člověku na blízku.

Ale toužebně si přál jíst velikonočního beránka také proto, neboť věděl, že odchodem z tohoto světa k Otci skrze utrpení kříže, vykoupí člověka, zachrání ho. Vrátí ho do Otcovy náruče. Jako Mojžíš vyvedl po hodu beránka lid z egyptského otroctví, tak Ježíš – nový Mojžíš touží vyvést člověka z ďáblova područí a otroctví do svobodné země Božího života plného Otcovy lásky a milosti.
„Přišel jsem, aby měli život a měli ho v hojnosti.“ (Jan 10,10)

Ježíš je se svými učedníky u prostřeného stolu. Bohatost stolu zeleného čtvrtku ukazuje a předznamenává bohatost jiného prostřeného stolu – stolu Velkého pátku, kterým je kříž. Je to stůl, na němž je rozprostřen Ježíš, který jakoby nás z kříže zval: „Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. Vezměte a pijte, toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchu…“

Ježíš se zcela dává, jako pokrm, jako pramen života těm, kteří žízní, těm, kteří hladoví.Náš Pán nás tedy zve k bohatě prostřenému stolu.

V Šalamounových Příslovích čteme: „Když usedneš, abys jedl s vladařem, dobře si povšimni, co je před tebou prostřeno, a pak si ber s vědomím, že i ty máš něco takového připravit.“ (Přís 23,1)
A sv. Augustin píše: „O jaký vladařův stůl se tady může jednat než o ten, z něhož přijímáme tělo a krev toho, jenž za nás položil svůj život? A co znamená k němu usedat, ne – li přistupovat s pokorou. A co znamená všímat si prostřeného stolu, ne-li náležitě si vážit tak velikého daru? A brát si s vědomím, že i ty máš připravit něco takového, neznamená jistě nic jiného, než že máme položit život za své bratry, jako Kristus položil život za nás.“

Tedy dnes a zítra pro nás prostřený stůl Ježíšovy oběti a vydanosti je tak bohatý a tak příkladný. Má poznamenat náš život natolik, že budeme i my druhým dávat sebe, budeme se snažit Ježíše napodobit v jeho štědrosti a obětavosti, v jeho blízkosti i milosrdenství vůči druhým. To je smysl slavení. Aby nás tyto dny poznamenaly a proměnily naše sobectví v blízkost druhým, v službu potřebným kolem nás. Neboť Ježíš nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Amen.

Včera jsme rozjímali o prostřeném stole při poslední večeři a řekli jsme si, že to co se odehrálo při poslední večeři na Zelený čtvrtek, došlo plného uskutečnění na Velký pátek na jiném prostřeném stole, kterým je Ježíšův kříž. Tam se naplnila Ježíšova slova: „Vezměte a jezte. Toto je moje tělo, které se za vás vydává. Toto je krev nové a věčné smlouvy, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchu.“

Ježíš je přibitý na kříží. „Svým utrpením se naučil poslušnosti.“ Velekněz rozpjatý na dřevě kříže, který „má soucit s námi slabými.“ „Sám byl totiž vyzkoušen ve všem jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost.“ ( srov. Žid 4,14 – 16)

Přistupujme ke kříži na němž umřel náš Pán. Jako pšeničné zrno, které padlo do země a odumřelo a přineslo nám hojný užitek. Pán Ježíš je pro nás tím zrnem, které nám přineslo spásu, vrátilo nám ztracený ráj a otevřelo bránu nebe.