Železný poutník

V pátek 27. 3. se vydalo několik (přesněji čtyři) odvážných jihlavských farníků na již tradiční postní pouť Železný poutník, čili noční pochod ze Svatého Kopečku na Hostýn o délce 50 km. Posádku automobilu tvořili řidič a duchovní opora – otec Jeroným. Dominika, Petr a já jsme celou cestu spali a připravovali se na náročnou noc. Na Svatý Kopeček jsme dorazili s lehkým předstihem, takže nám ještě Jeroným stihl ukázat klášter.
Pouť byla zahájena mší svatou, po které jsme vyrazili směrem na Hostýn. Celkem se sešlo asi 100 poutníků (včetně otců Mariana Huska a Ambrože Šámala). Cestou k první zastávce na 15. kilometru v Tršicích nás stihla jarní sprška, tak jsme využili i pláštěnky. Po krátké občerstvovací pauze jsme vyrazili dál do Prosenic, což je vesnice v půli cesty. Vše šlo podle plánu, o půlnoci nás ve zdejším kostele přivítal místní farář a v hasičské zbrojnici pro nás bylo nachystané pohoštění, kde jsme si trochu odpočinuli. Na další cestě už nebyla žádná společná zastavení, procesí se tedy postupně rozdrobilo na řadu menších skupinek. Naše jihlavská skupina šla v podstatě samostatně. Nebylo to bez problémů, k 3 hodině se už řádně projevovala únava a v našem týmu vznikly 2 názorové frakce, jak s ní bojovat. První křídlo zastávalo názor, že je třeba jít co nejrychleji, aby to už bylo za námi, druhá zas prosazovala mírnější tempo a ještě jednu pauzu, kterou jsme si naštěstí dali. Po nekonečně dlouhé Bystřici pod Hostýnem už byl samotný výstup k poutnímu kostelu třešničkou na dortu. V 5:30 jsme konečně vystoupili na poslední schod před hostýnským kostelem. Pak už nás čekal jen zasloužený odpočinek v poutním domě a v 7 hodin jsme se ještě dobelhali na společnou mši. Všichni jsme byli pořádně zmožení, takže nám po návratu na Kopeček přišla vhod ještě chvíle spánku a ve 12:00 už jsme vyrazili směrem na Jihlavu. Bylo to sice velice náročné, ale nakonec jsme to všichni přežili bez újmy na zdraví. No a ten pocit po dojití na Hostýn je nepopsatelný! Kdo nešel, nepochopí. Takže vřele doporučuji!