Můžeš ve stručnosti říci co to bylo za zájezd?
Především to byl zájezd poutní, který měl průběžně duchovní obsah. O tom by mohl říci více p. Mikuláš, který celou akci vedl. Souběžně byl tento duchovní obsah posilován spoustou turisticky zajímavých míst. Jedno krásnější víc, než druhé. Myslím, že P.Mikuláš načas přidal k profesi duchovního, ještě profesi majitele cestovní kanceláře, průvodce a v poslední fázi i baviče. Choval se ve všech oborech jako profesionál.
Kde jste všude byli?
První den jsme nejdřív dojeli na Živčákovu horu poblíž městečka Turzovky, Je to mezi Vsetínskými vrchy, Javorníky a Beskydami. Potom jsme jeli dál podél Váhu a Tater až na jejich konec, na území Spiše. Je to rodný kraj P. Mikuláše, tam se on, ve vesničce Lendaku narodil. Celý ten kraj důvěrně zná, navíc vše na jaře vůli zájezdu znovu projel, takže vybral z pěkných míst ty nejlepší.
Spali jste v biskupském sídelním místě, Spišské kapitule, prý je to krásné místo...
Byla to nádhera. Spišská kapitula bylo stanoviště, kde jsme nocovali a jedli. (Velmi dobře) Kněžský seminář je jediná budova která tam byla postavená v novějším stylu (cca prvorepublikovém) jinak celý areál kapituly tvoří památkově chráněný celek nesmírně malebných a mile půvabných drobných, historických budov včetně katedrály. A toto celé místečko je ověnčeno systémem zachovalých hradeb které, do 18 století mohly být kvůli strachu před Turky aktuální. Tahle bílá krása z šindelových a břidličných střech vévodí Spišskému Podhradí, které coby městečko pod ní rozkládá. No a na to celé se zase dohlíží Spišský hrad, největší hradební komplex v Evropě. Na hrad jsi se mohl z balkonu dívat, třeba před spaním, nebo když jsi se ráno probudil.
Krásné místo pro natáčení pohádek či historických filmů...
Taky že se tam filmy natáčely. Ono to celé území Spiše je velice fotogenické ať je to památkami nabitá Levoča, Kežmarok, či o něco dál ležící Prešov či Košice. Tam všude jsme mimo jiné byli a jsou tam poznat stopy toho co za sebou nechala evropská kolonizace ve 12. stol. Panovníci ať u nás nebo Uhrách zvali odborníky nejrůznějších profesí a aby tam žili a aby na svoje nové místo donesli vedle svých profesních dovedností i gotickou, středoevropskou kulturou
Abychom mohli již ve středověku bez pomocí EU vstoupit do Evropy...
Jistě, kolonizací jsme se skutečně ve středověku už do Evropy dostali. Takže celé to území bylo prosyceno i kulturou která se dá najít v některých německých zemích či v Dolním Rakousku, podle toho odkud přišli. A s tím sem přinesli i nové prvky gotické zbožnosti. To se dá vidět taky na fotkách… Každý malinký kostelíček v sobě může ukrývat vedle nástěnných maleb, třeba nádherný gotický oltář. Tohleto v Česku neuvidíš. ( Díky našim bratrům Husitům….).
Takže pošleš nějaké fotky?
Přiložené fotky toho vypoví daleko nejvíc. Ale ústřední nit, na kterou se navlékaly tyto bonbónky, byl styl poutního zájezdu. Poznali jsme místa s velmi silnou duchovní atmosférou. Jako je třeba poutní místo na Mariánské hoře nad Levočou. Je to největší poutní místo a Slováci jsou na něj hrdi. Vždyť ho navštívil i sv.Otec. Kromě Mariánské hory jsme navštívili modlitební místo u Turzovky v Javorníkách kde je krásná moderní kaple rotundovitého tvaru a modlitební místo v Litmanové, také z pěknou goralskou moderní architekturou. Je to za Tatrami u St. L'ubovně při polských hranicích.
Proč neříkáš poutní místo?
Mě se právě líbí určitá zdrženlivost nadřízených míst v tamní duchovní správě, ty těmto místům dali název – Místa modlitby.
Tento zdrženlivý odstup dodává místům a událostem které se tam bezpochyby staly, důraz v tom, že se pravost události teprve úředně ověřuje a tím slibují i určitý punc objektivity. Ono se to dá těžko vyjádřit, proč tato místa tolik oslovují veliká množství věřících lidí, ale zdá se mi, že jsou přímo nabitá silou, která člověka nabádá, aby se tam sklonil v modlitbě… Určitě to nezávisí pouze na nádherné přírodě která byla jak u Turzovky či v Litmanové.
Co na závěr?
Vzpomínám na příjemné lidi v autobuse i na ty co nás hostili, nádherné hory, gotické oltáře, pro mě fantastické termální prameny…. Utkvěl mi ale jeden pohled který se mi jeví jako závěrečný. Slováci (aspoň ty, které jsem viděl) se na bohoslužby umí pěkně obléci a na nich pokládají za málem neslušné, nezpívat. U nás je to téměř opačné, na bohoslužby chodíme málem v šortkách a mnozí z nás v kostele mlčíme jako ryby. Mít úctu k tomu co mne přesahuje a umět slavit, je jedním z průvodních znaků „zdravosti“ každého národa.
Díky za rozhovor. Přeji spoustu dalších krásných zážitků.