Divadelní spolek CTG sehrál v sobotu 14. dubna pro přátele a známé hru Záskok. Přepis následujících replik není klasickým rozhovorem, na který jste v naší rubrice zvyklí, přesto doufáme, že alespoň trochu připomene atmosféru představení. Samotní herci se zde s vámi podělí se svými dojmy z premiéry...

Invalida: Podruh Bárta hrál na divadle poprvý, co o hře soudí?
Vlastička: Zhodnoť, z čeho jsi měl trému?
Bárta: Bál jsem se první řady.
Vogeltanz: Tam seděli naši.
Invalida: Na kterej fórek ses nejvíc těšil?
Bárta: Na fórek s klikou, jenže lidi se tomu nesmáli, to mě trochu zklamalo.
Vypich: Já bych jen rád podotknul, že zprvu se mi do žádného nacvičování dalšího představení nechtělo, nicméně zpětně, když to tak hodnotím, tak musím říci, že jak zkoušky, tak samotné představení se vydařilo, takže ničeho nelituji a jsem spokojen s tím, jak jsme to dneska předvedli.
Invalida: A co to ráčkování? Jak dlouho jsi trénoval?
Vypich: Ráčkování jsem právě netrénoval vůbec, takže mi to moc nešlo. A ke konci jsem si připadal jak ve vepříně. A jestli je těžší R nebo Ř? Těžší je rozhodně Ř.
Vlasta: Docent jako nestranný pozorovatel by taky mohl říct nějaký dojmy...
Vypich: Vypíchnout nějaké výkony nebo místa ve hře...
Docent: Přišel jsem, sednul jsem si a byl jsem konsternován po dvě hodiny. Byl jsem opravdu potěšenej tím výkonem, strašně se mi to líbilo. Co mohu říct? Bavili se všichni okolo mě. Byla to nejlepší hra, jakou jsem zatím viděl.
Vypich: A místo, které se ti nejvíc líbilo?
Docent: Tak nejlepší místo bylo: Mrrrtvá rrruka říkáte, mrtvá ruka...
Vogeltanz: Já si myslím, že nejlepší místo bylo, když Vavroch odchází do zákulisí a my tam máme takové to ticho.
Vavroch: Moje řeč, moje řeč. To je i moje nejoblíbenější scéna, plus teda další oblíbená replika je: Ta stará paní má kromě smrti ještě něco na jazyku...
Invalida: Co je těžší? Režírovat, nebo hrát?
Vavroch: Režírovat.
Invalida: A co je těžší na tom režírování?
Vavroch: Trochu toho hereckého talentu má v sobě přece každý...
Vlastička: Noooo...
Vavroch: Ale režírovat, to už je o něčem jiném.
Invalida: A Jenda, jak to viděl ze zákulisí?
technik Jenda: Z toho technickýho hlediska, hele, pěkný, zezadu to bylo vidět moc pěkně. Scéna byla okouzlující.
Vavroch: No, vdyť sis ji taky udělal.
Invalida: Chtěl jsem se ještě zeptat rejži, z čeho měl největší strach?
Vavroch: Strach jsem měl z toho, že jsme málo zkoušeli. Ale to ještě stále nebylo nejhorší. Nenazval bych to strachem a neodvažuji se to nazvat žádným slovem, to, co jsem pociťoval hodinu a půl před premiérou. To, co jste prožili na generálce, to jsem byl zatím nejvíc vytočenej, jak jsem kdy byl na našich představeních.
Vlastička: Ale jděte...
Vypich: Ale já jsem se jenom spletl s jedním předáním květiny.
Vlasta: Taková drobnost.
Vavroch: A proti tomu se to teda úplně geniálně povedlo, proti tý generálce.
Vypich: Ještě bych se zeptal zvídavého invalidy, když ho všechno zajímá, co bylo pro něj nejtěžší?
Invalida: Pro zvídavého invalidu je nejtěžší přemejšlet nad tím, co má říkat, a pohybovat se přitom zároveň. Ten pohyb je nezvyklej. Na divadle je zvyklej chodit a normálně mluvit a přece jenom ten pohyb s tím vozejkem je jinej...

Osoby a obsazení:
Vavroch: otec Bartoloměj
Vlastička: Ondra Levák
Invalida: Johann Kodet
Bárta: Jirka Vláčil
Vogeltanz: Terezka Otavová
Vypich: Honza Vláčil
Docent: Tomáš Novák
technik Jenda: Jenda Babický