Dobrý den. Mohl byste se nám v krátkosti představit?
Dobrý den. Jsem záchod. Docela obyčejný záchod.
To je dost krátké představení, kde vás najdeme, kde je vaše místo? A jste s ním spokojen?
Ano, jsem s ním spokojený. Každý máme své místo. My si navíc nemůžeme příliš vybírat, v naší profesi se vždycky postavíme tam, kam nás postaví jiní. Pro vás, lidi, by to zřejmě bylo nepříjemné, ale my to tak máme zařízené už odpradávna a jsme na to zvyklí. Mne umístili v chrámu svatého Jakuba. Dostanete se ke mně z předsíně. Vstoupíte-li do kostela hlavními dveřmi, pak mě hledejte po vaší levé ruce. Projděte úzkými dveřmi, místem, kde kdysi visela jedna z nástěnek.
Hovořil jste o úzkých dveřích, neměly by k tak důležité osobě jako jste vy směřovat dveře malinko širší?
I to víte, že měly. Pan farář mi slíbil, že se zanedlouho objeví větší dveře, a jak slíbil, tak také učinil, a tak se ke mně teď dostane každý, úplně každý, kdo mě bude chtít spatřit nebo se mnou strávit krátkou chvilku, to je dobré, ne?
To zajisté je. Vy jste ve farnosti teprve krátký čas, lidé vás neznají, prozraďte nám něco ze svých kvalit?
Já nerad mluvím o sobě, ale budiž. Mně se líbí, že na mě lidé často myslí. Někteří mě dokonce jednou za den vyhledají, jiní i víckrát. Proč? Říkám si. Co jim vlastně přináším tak dobrého? Vždyť ze mě vlastně ani nic moc nemají. Je to pro mě taková malá záhada.
Třeba jí jednou přijdete na kloub. Přeji vám, ať se vám u nás ve farnosti líbí a jste lidem k užitku.
Děkuji. Děkuji vřele. A jen bych chtěl dodat, lidé, nebojte se za mnou přicházet. Nejsem zlý. Vždycky jsem druhým rád pomáhal a chtěl bych, aby tomu tak bylo i ve farním kostele.