Rozhovor s Marií Pazderkovou
Byl hezký jarní den, na lavičku v jednom pražském parku dopadaly sluneční paprsky a lákaly ke krátkému posezení. Dva lidé na ní usedli a povídali si o hudebních večerech…

Máme za sebou další z řady hudebních večerů, vydařil se?
Myslím, že tohle je spíš otázka pro nezúčastněného pozorovatele (kterým já nejsem, protože pozoruji dosti nekvalitně - ze zákulisí), nicméně musím říct, že tak jako každý hudební večer mě tenhle překvapil…mile. To, že se lidi jsou schopný sejít, jsou rádi pospolu, chtějí se bavit… je pro mne vždy úžasné zjištění a já jsem - jako vždy i tentokrát s radostí žasla.

Co předchází takovému hudebnímu večeru? Co je třeba zajistit po organizační stránce?
Nejdůležitější je samozřejmě "udělat termín". To znamená v podstatě střelit od boku nějaké datum, poté ho ve finále ještě pětkrát změnit a pak už zbývá "jen" sehnat muzikanty.

Je třeba některé účinkující přemlouvat?
Heslem prvního hudebního večera bylo: "Jelikož muziky není nikdy dost a šikovných muzikantů je tu habaděj, shání se hudbymilovné posluchačstvo." Inu, na tomhle principu vlastně žijí hudební večery doteď. Ne že by se muzikanti sami hrnuli, ale když se jim trochu pomůže, tak vlastně nakonec není o hudebníky žádná nouze a může z toho vzniknout až taková kuriózní situace jako "filharmonie na farním hudebním večeru".

Filharmonie?
Akce filharmonie se odehrála na čtvrtém nebo pátém hudebním večeru. Balnerovi, kteří shodou náhod měli v blízkosti Jihlavy sešlost, mezi sebou měli známé - filharmoniky, kteří hráli na hudebním večeru, bylo to krásný.

Kouzlo hudebního večera tkví podle mě v tom, že se na jeho přípravě podílí větší množství lidí, účinkujících, pořadatelů, je to takové společné dílo, to je fajn, máš stejný názor?
Ano. To, že přípravu neobstarávám jen já, je, doufám, (samo)zřejmé. Na realizaci muzicírování se vždy podílí velká spousta lidí, kteří pak vlastně ani nejsou vidět. Jsou to ty podpory, bez nichž by prostě žádné takové večery nebyly (tímto jim připisuji velký dík). To je velké na hudebních večerech, přesto si však myslím, že by se to přinejmenším dalo předpokládat, že se na farním večeru budou podílet farníci, že se na mládežnické akci budou iniciovat mládežníci.

Co se ti na hudebních večerech líbí?
Co mi na hudebních večerech učarovalo je, že se spontánně vytvořil prostor pro setkávání. A to nejen pro setkávání farníků samotných (kteří se tak mohou sejít i mimo kostel a pocítit, že farnost není "jen" nedělní bohoslužba, nýbrž živoucí reálné tělo Kristovo v tomhle světě), ale i místo pro setkávání věřících s nevěřícími (a to ve farních prostorách!). To, že se obojí cítí dobře, že dokážou společně tvořit tu milou atmosféru i to, že se tam rádi vrací, je pro mne úžasné. Nedokážu si to vysvětlit jinak než prostě jako vanutí Ducha svatého, neboť takový velký cíl nebyl vůbec v prvotním plánu hudebních večerů…

Jaký byl ten prvotní plán?
Neměl nic společného s hudebními večery. Měly to být poslechovky. První název byl "Večer s…" Chtěli jsme udělat večer s Navarovou, Nohavicou… Otec Gorazd řekl, že jsme padlí na hlavu, že hezky budeme hrát sami, nebudeme pouštět desky a nahrávky, za to tedy může trochu Gorazd. Prvotní plán byl hrát si pro radost.

Je pravda, že hudební večery se teď na chvíli odmlčí? Byl tenhle hudební večer posledním? Dočkáme se ještě někdy nějakého hudebního večera?
Hudební večery jsou takové dílo, které vyrůstá z jistého podhoubí. Tím podhoubím je živé farní společenství. Hudební večer je nadstavba, která z toho roste. Pokud společenství bude fungovat, bude radostné, bude tu nadstavbu mít. Pro mě bude radost něco tvořit a něco (cokoliv) dělat.

Díky za ochotu a čas, ať se ti daří.
Jan Kodet
zpět