Co vedlo skupinu mladých lidí k uspořádání Rančířovského muzikobraní?
S nápadem přišly Lucka Misařová a Veronika a Maruška Pazderkovy. Brzy k tomu "strhly" ostatní. Myslím, že hlavním hybatelem celé věci byla snaha upozornit na žalostný stav rančířovského kostela a zároveň dát šanci potenciálu, který je v jihlavských křesťanech. Totiž chuti být pospolu, něco společně prožít a dát k tomu příležitost i druhým. Až nás zaskočilo, jak se potom okamžitě přidávali další lidé a jak z toho byla pěkná řetězová akce, která se týkala všech.
Dá se říct, že akce podobného typu mohou být jednou z cest, jak zachraňovat památky, které chátrají a na něž se nedostává finančních prostředků?
No, finanční efekt celé akce je samozřejmě dost malý v porovnání s tím, co taková oprava střechy rančířovského kostela bude stát. Spíš bych řekl, že jde o možnost lidem připomenout, v jakém jsou některé naše kostely stavu. Třeba to nějakého investora či podnikatele víc "trkne", když uvidí, že jsou tam lidé aktivní a o něco se snaží.
Rančířovskou farnost často navštěvují i jihlavští farníci, mnohdy jsou v kostele v převaze, samotná obec má málo věřících. Přivedlo muzikobraní do rančířovského kostela i lidi nevěřící?
To nejsem schopen posoudit - nikoho jsme při vstupu nešacovali ani nezpovídali. Myslím, že první ročník byl více farní akcí, i když pár nových tváří se tam objevilo. Naší snahou je, aby tomu bylo v budoucnu ještě víc.
Kulturní odpolední program tvořila především hudba, podle čeho jste vybírali, kdo bude vystupovat, co se bude hrát, zpívat?
Nevybírali jsme nijak složitě - šlo o to program složit z toho, co je k dispozici z místních zdrojů (zejména slavné farní večery) a pak k tomu přidat něco zajímavého zvěnčí. S Oborohem přišli Mirek a Lucka Misařovi a nakonec to klaplo, z čehož máme velikou radost. Do budoucna bychom rádi, aby byl poměr muziky, divadla a třeba i filmu více vyrovnaný. Uvidíme, jak se nám to podaří - nechte se překvapit.
Pořadatelé si připravili program nejen pro hudební fajnšmekry, na své si přišly i děti, co nabídli pořadatelé jim?
Loutkové divadlo z dílny manželů Kartákových mělo u dětí skvělý ohlas a jsme moc rádi, že vyplnilo divadelní mezeru. Pro některé děti znamenalo nezapomenutelný zážitek - například náš Kryštof ještě dlouho do noci neustále opakoval: "Jezibaba zlobila."
Jak bys celkově zhodnotil rančířovské odpoledne?
Bylo pro mne hrozně příjemným překvapením - lidé přišli, bavili se, vytvořila se bezva atmosféra. Hlavně mne fascinovalo nasazení lidí, kteří se naprosto spontánně přidali a s celou akcí pomáhali, i když třeba mají malé děti - Zachovi a Kartákovi třeba strávili se svými malými dětmi celé odpoledne organizováním programu pro ostatní děti, i když by třeba mohli sedět doma a zaslouženě odpočívat. Nejen jim chci strašně poděkovat za to, že přijeli a pomohli.
Mohlo by se Rančířovské muzikobraní někdy v budoucnu opakovat?
Nechci to zakřiknout, ale chuť pokračovat tady rozhodně je. Snad nás sponzoři - kterým touto cestou ještě jednou ze srdce děkujeme - neopustí i příští rok a nepřejde nás nadšení. Takže příští podzim v Rančířově nashledanou!
Díky za rozhovor.
Jan Kodet
zpět