Římskokatolická farnost u sv. Jakuba v Jihlavě | ...vítězi piškvorkového turnaje

13. června 2004 proběhl na faře u sv. Jakuba třetí ročník piškvorkového turnaje. Rubrika rozhovor s se tentokráte rozrůstá o povídání s vítězi turnaje. V mladší kategorii zvítězila Bára Sedláková a k rozhovoru si přivedla svou tiskovou mluvčí Marii Holubovou, která v turnaji obsadila čtvrtou příčku.

Jak si se připravovala na turnaj? Probíhala vůbec nějaká příprava nebo si šla do bojů z jedné vody na čisto?
Bára: Zahrála jsem si jeden zápas po obědě s bráchou.

A jak to vypadalo po obědě u vás, Marie?
Marie: U nás nic.

Kdo pro tebe byl nepříjemným soupeřem? Kdo hrál záludně?
Bára: Určitě bramborová Marie.
Marie: No Bára, protože mě jednou porazila pět nula.

Co říkáte turnaji po organizační stránce, zlepšily byste něco?
Bára: Bylo to dobrý, ale ten kdo to organizuje, by nemusel být vítězem.

Zúčastnila ses loňského ročníku turnaje?
Bára: Byla jsem na něm, poslední jsem neskončila, ale nevyhrála jsem. Ani v první trojici jsem nebyla.

S čím se ti líp hraje, s kolečkama nebo křížkama?
Marie: S křížkama.
Bára: Hraje se mi líp s křížkama, ale tady jsem hrála i s kolečkama.

Chcete vzkázat něco farníkům nebo klukům, kteří se soubojů s vámi zalekli a nepřišli?
Marie: Že jsme hezký a že měli přijít.

Ve starší kategorii zvítězil Johann Kodet. Johanne, co říkáš konkurenci? Kdo tě překvapil?
Zvítězit nebylo ani trochu jednoduché. Výborně hrála děvčata. Tradičně výbornou hrou se prezentovala Pavla, být na turnaji dvakrát za sebou třetí, to jistě není náhoda. Jola hrála bezvadně, ale i Jakub, Petr, Vojta. Svůj den neměl Bartoloměj. Je to trochu smolař.

Který zápas pro tebe byl nejtěžší?
Každý, protože v každém jsem chtěl uspět a výsledky byly hodně těsné. Kupříkladu v souboji s Jakubem jsem prohrával již 0:2 a myslel jsem, že je vše ztraceno. Jakub pro mě dost nepochopitelně chvátal směrem dopředu, hodně útočil a mně se podařilo ztracený zápas vyhrát.

Valná část odborníků se podivovala nad tím, že si porazil obhájce titulu. Jak se ti podařilo porazit Vojtu?
My jsme spolu doma cvičně hráli dva zápasy. První skončil remízou a druhý jsem prohrál, moc jsem si nevěřil. Vojtěch byl odjakživa lepší a v zápasech s ním jsem vždycky hrál druhé housle. Kdyby se nehrálo na čas, zřejmě bych jej nikdy neporazil, ale jakmile byly partie omezené časem, ucítil jsem šanci a chytil ji za pačesy. Ale spíše to celé byla náhoda, příště mě zase rozmete on.

Vypadá to tedy, že po turnaji vládne spokojenost?
Vítězství potěší každého, co si budeme povídat, přesto mě trošku mrzí, že nepřišlo o něco víc lidí. Asi jsme zvolili špatný termín turnaje. Vloni, pokud si dobře pamatuji, přišlo skoro čtyřicet účastníků, ale nemá smysl tady brečet. Lidí přišlo sice míň, ale doufám, že o to víc se bavili a že prožili pěkné odpoledne.