Jak dlouho jsi maloberanovským kostelníkem?
Oficiálně od 19. ledna 2001, tedy jestli se nepletu, dnes je to právě 3 roky a týden. (pozn. redakce: Rozhovor se uskutečnil 26. 1. 2004.) Vidím to jako dnes, když mi pan farář Josef Dominik Doubrava tuto funkci nabídl a o chvíli později to oznámil naplněnému kostelu.
Bereš povolání kostelníka jako službu, povinnost nebo jako něco, co tě baví?
Každý katolík má přeci povinnost podílet se na životě farního společenství. Může si zvolit způsob, který je mu blízký nebo na který stačí. Nevím, jestli být kostelníkem je povolání, služba však určitě. Aby byla má odpověď vyčerpávající, doplním jen, že mě to baví. Jsem hrdý kostelník.
Dokáže mladého hrdého kostelníka něco naštvat?
Jistěže. Často to není něco, ale někdo konkrétní svým počínáním. Nikdy to však není nesnesitelné.
To je dost obecně řečeno, co když jde po mši ministrant zhasínat svíčky a pokape plátno?
To mě z míry vyvést nemůže. Každého čulibrka sice ponoukám slovy: "A nepokapej ubrus!", aby byl opatrný. Ale je to boj s větrnými mlýny. Spíš to patří k místnímu folklóru. Náš zpěvák, pan Vaněk, by o tom mohl vyprávět.
Co tě dokáže potěšit?
Když se něco podaří. Má radost se násobí, když někdo z účastníků bohoslužeb a nebo třeba i náhodných návštěvníků kostela pochválí, povzbudí a nebo s něčím pomůže. Takových lidí si vážím a vzpomínky na ně uchovávám stále živé.
Je pravda, že při nedělní sbírce vybere nejvíc peněz kostelník?
Ano. Ale ne vždy. Když vybírat nejdu a nebo vybírám v části, kde je méně lavic, a proto i méně lidí, můj "úlovek" není větší. Ten poznatek s vyšší sbírkou kostelníka je letitý a tradiční. Možná je to spojeno s podvědomím lidí, kteří snad doufají v nějaké výhody, když před kostelníkovými zraky přispějí. Ale nechci soudit. Od toho tu nejsem.
Do kostela se pořídil nový vysavač, jak jsi s ním spokojen?
Myslel jsem, že není potřeba v kostele vysávat. Věřící, zvláště pak babičky, které mi s úklidem kostela velmi pomáhají, si to ale nemyslely, a tak jsme jej s mým otcem šli zakoupit. Za měsíc, co jej máme, jsem vysával jednou celý kostel a podruhé jen presbytář. Je to dobrý vysavač a při úklidu velký pomocník. Dnes už vím, že jsem se před měsícem mýlil.
Máš nějaký kostelnický vzor? Říkal sis třeba někdy, jednou bych chtěl bejt dobrej jako předchozí kostelník? (Před Václavem byl dlouholetým kostelníkem jeho děda Josef.)
Zpočátku pravděpodobně ano. Proč bych jinak na tu nabídku (nebo výzvu) přistoupil, aniž bych chtěl být tak dobrý kostelník jako děda. A teď pochválím všechny kostelníky - kdo z nich (nás) dělá tu práci rád a alespoň občas svědomitě, je dobrý kostelník.
Díky za rozhovor, bylo mi potěšením, ať se ti daří.
Nápodobně.