Setkání se Zdeňkem Čížkovským, misionářem, který působil 45 let v Africe, zaujalo mladého muže natolik, že se rozhodl stát misionářem. Na své poslání se připravoval v Rakousku a Německu, poté pět let studoval teologii v Olomouci, rok působil jako jáhen v Kroměříži, rok byl kaplanem v Kloboukách, až jej na dva roky na zkušenou poslal představený oblátů na Haiti. "Nejprve jsem se musel podívat do mapy, kde to je, jakou řečí se tam mluví," vzpomíná s úsměvem Roman Musil.
Haiti, ostrov v karibské oblasti, patří k nejchudším zemím na západní polokouli. V současné době zde žije přes 50 % analfabetů, 97 % obyvatel tvoří černoši. "Potkat zde bělocha je velká vzácnost," říká Roman Musil. Zatímco v Česku je osmiprocentní nezaměstnanost, na Haiti je stejně velká zaměstnanost. Lidé zde každodenně řeší základní životní problémy, nemají co jíst, školství prakticky neexistuje a zdravotnictví je v zuboženém stavu. Oficiálně na Hati vládne demokracie, ve skutečnosti se zde však spíš střídá jedna diktatura za druhou.
Místo, kam byl otec vyslán, se jmenuje "Záliv míru" a leží v severozápadní části Haiti. Farnost, ve které pak přímo působí, nese název "Zátoka slepic". Najdete zde písek, kaktusy a několik málo stromů, obyvatelstvo je v mnoha věcech nepřístupně a tvrdé, když se ale po příjezdu mladého kněze Haiťané dozvěděli informaci: "Ten bílý kněz, ten je tu pro vás." s neskrývanou radostí mnoho minut tleskali a dupali. Viděli bílého kněze a mysleli si, že má hodně peněz. Když jim mladý misionář řekl, že peníze nemá, jedna Haiťanka odpověděla: "To nevadí, že nemáte peníze, hlavně že jste tady." Úkoly misionáře jsou především ty duchovní, Roman Musil má však ve farnosti jako jediný automobil a mnohdy působí například v roli ambulance jako první pomoc. Když hovoří o hromadných křtech, svatbách a prvních svatých přijímáních na Haiti, velikost jeho zážitků se přelévá i na vás, kterým své příběhy vypráví.
Mladý misionář zažil nejednu radost, ale také se musel strachovat o svůj život, když si při jedné cestě autem chtěl zkrátit cestu a vjel přímo mezi bandity: "Počkali si na místo, kde musím jet pomalu, 14 mladíků se rozběhlo proti autu, hodili mi do okna cihlu, vyvlekli mne z auta. Mladíci od 10 do 14 let měli samopaly větší než oni sami, myslel jsem, že se odsud živej nedostanu, zavřeli mě do místnosti, strašili mne, že mne zabijí, myslel jsem, že je konec, nikomu z vás bych to nepřál. Věřící člověk se pak přilepí na Pána Boha, to je to jediné útočiště, všechno ostatní ztrácí hodnotu," vzpomíná na hrůzný zážitek Roman Musil. Haitští farníci i Češi doma se za něj modlili, až jej nakonec po čtyřech dnech bandité pustili za výkupné 3000 dolarů. Únos byl pro Romana jednou z největších životních zkušeností.
I když situace mezi Haiťany není vždy idylická, což dokládají misionářova slova: "Stavěli jsme základy pro školu, ukradli lopaty, kolečko, rozkradli pracovní materiál, to mne tak vytočilo, že jsem si začal balit kufr a házet do něj svoje věci. V tom za mnou přišlo malé dítě špinavé od písku od moře se slovy, otče, co to děláte, vy nás tady chcete nechat? A já jsem řekl, ne, já tady vlastně zůstávám." Z podvečerního setkání bylo patrné, že misionáře jeho poslání naplňuje. Ať nachází neustále sílu ke své nelehké práci a ať jemu i jeho farníkům Bůh žehná.
Jan Kodet