Don Bosco school, Imphal Manipur, 15. listopadu 2005
Drazí přátelé, krajani,
čas utíká moc rychle a už se blížíme k době adventní a jen skok a budeme cítit vánoční náladu. Ta nám připomíná, že Bůh nás má rád a že i když někdy se zamračí, když si děláme po svém, zase se vyjasní a pomáhá nám vyhrabat se z té jámy, do které jsme nalezli. On je dobrý.
Minulé století zasadilo lidstvu hlubokou ránu dvou hrozných válek a spoustu jiných. Vy jste prožili úzkosti po čas totality a pronásledování. Všecko přešlo, ale musíme se držet Pána Boha, chceme-li najít lepší cestu.
I zde to nebyl ráj. Chudoba, vydírání, vraždy a vykořisťování chudých a nevinných byly na denním pořádku. Ztratili jsme násilím devět kněží, ale přes všechno se obracíme s důvěrou k nebi, vždycky přijde jaro a celý svět se ještě zelená.
Snad se zeptáte, co jsme udělali zde na severovýchodu Indie. Mohl bych odpovědět: Nic a zázraky. Bůh stvořil celý vesmír z ničeho. Tak v roce 1922, když přišli první salesiáni do misie do velké Asamské oblasti, bylo zde okolo 100 katolíků (úředníků nebo ve vojsku). Jenom 80 let uplynulo a máme zde roztroušené v téže oblasti jedenáct diecézí.
Naše (poslední) sama počítá kolem 80.000 katolíků, kněží a sestřiček všeho druhu, školy nacpané dětmi a sociální práce na každém místě. Nepotřebujeme teď i povolání z jižní Indie. Už posíláme misionáře do Afriky a i Evropy, kde není povolání. Není to zázrak? Evropanů jak já je snad asi deset a čekáme, kdy nás Pán Bůh zavolá. Ale půjdeme rádi. Bůh zde zakotvil.
Už před vánocemi Vám slibuju, že se budu za vás modlit, aby naše Božské Dítě dalo vám celou svou lásku a dary, které potřebujete. Pomáhejte ještě našim dětem. Panna Maria je s vámi.
S Bohem, váš upřímný krajan J. Med SDB