Pieta z Jihlavy

Pieta z Jihlavy
Pieta z farního kostela sv. Jakuba v Jihlavě - nový pohled na staré téma.
Redakce: Milena Bartlová a kolektiv; [foto: Pavel Petrov, archiv autorů]. Vydáno v Jihlavě: Oblastní galerie Vysočiny, 2007.
123 stran: převážně fotograficky (barevně) ilustrovaných.
Obsahuje resumé: anglicky.
Cena: 150,- Kč.
Tato publikace byla vydána za finanční podpory OGV v Jihlavě,
Fondu Vysočina a Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy.
Výzkum a příprava sborníku byly součástí výzkumného záměru
FF MU v Brně: "Prameny-země-kultura".

Nově restaurovaná Pieta z farního kostela svatého Jakuba v Jihlavě obohatila historické a umělecké tradice hlavního města Vysočiny a její umělecko-historické zhodnocení znovu ukázalo jejich pradávné propojení s evropskou kulturní a ideovou scénou.
Tato publikace přispěje aspoň malým dílem jak k hrdosti jihlavských občanů na své město, tak i k potvrzení historické a kulturní role města v širším kontextu českých zemí i střední Evropy.

Shodou okolností přináší ke svatojakubskému jubileu (750. výročí posvěcení kostela) dárek Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, která za finanční podpory Fondu Vysočina a za vydatné pomoci Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy a výzkumného záměru Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, vydala knihu "Pieta z Jihlavy", jež novým pohledem ukazuje na staré téma - středověké sousoší, vyřezávanou sochu z lipového dřeva (jež je vzadu vyhloubeno a překryto deskami z jedlového dřeva) znázorňující sedící Pannu Marii, která drží na klíně mrtvé tělo Ježíše Krista po snětí z kříže a před uložením do hrobu.
Restaurátorským zásahem, dokončeným v roce 2005, se zájem o Pietu výrazně zvýšil; v dobách minulých totiž měla pro obyvatele Jihlavy významnou kultovní, zázraky konající úlohu.
Navrácení sochy do barokní kaple znamenalo vyvrcholení obnovy jejího interiéru.
O písemné zpracování restaurování Piety se zasloužili Kateřina a Jan Knorovi, kteří jej také provedli. Osudy Piety od 17. století po dnešek zaznamenal Libor Šturc. Hlavní redakční práce a úvodní kapitoly jsou dílem Mileny Bartlové. Několika fotografiemi se na vydání podílel i kmenový zaměstnanec galerie Pavel Petrov.
Náklad graficky vynikajícího osvětového i odborného počinu představuje skromných 400 kusů; ke koupi je nabízen ponejprve v Oblastní galerii Vysočiny za sympatických 150 korun.

Relativně menší rozměry Ježíšova těla ve srovnání s monumentální postavou Marie lze vyložit jako příklad typu tzv. pieta corpusculum, kdy zdrobnělé synovo tělo má upomínat na paralelu k dítěti na klíně Mariině.
Pieta od sv. Jakuba (z první poloviny 14. století, tj. z období vlády Jana Lucemburského a Karla IV.) se řadí k typu, který se nazývá "zpříma sedící", rozumí se Kristova postava.
Charakteristickým formálním rysem jihlavské Piety je spojení expresivně nereálných rysů s intenzivním dojmem tělesné přítomnosti.
Není pochyb o tom, že hlavním cílem tvůrce (sochaře z dvorského prostředí Ludvíka Bavora z Mnichova) bylo maximálně zasáhnout diváka a vtáhnout jej do emocionálního pole bolesti, vystupňované nade vši lidskou míru, přitom však přijímané u vědomí kosmicky spásného dosahu tak velké oběti.
Námět trpící matky, která drží na klíně svého mrtvého, krutě umučeného syna, představuje jedno z nejdrastičtějších možných témat běžné lidské zkušenosti.
Téma piety jako obrazu zpřítomňujícího podíl Panny Marie na vykoupení skrze její nadlidskou oběť, patřilo k mimořádně živým motivům zbožnosti vrcholného středověku díky své emocionální naléhavosti.

Milena Bartlová dokonce uvažuje o možnosti, že Pieta z Jihlavy patří k vůbec nejstarším dochovaným sochařským ztvárněním typu piety.

Libor Šturc popisuje nejstarší záznam (z počátku 18. století) o zázraku:
Jistý jihlavský soukeník vyprávěl příhodu, která se stala duchovnímu Václavu Solmutovi. Ten, když jednou přišel do kaple vykonat pobožnost, zatížen těžkým hříchem, spatřil, jak socha Piety od něj otočila oči a hlavu doprava tou měrou, že on začal vroucně plakat a vyzpovídal se. Když po osmi dnech opět přišel, spatřil, že se socha vrátila do své původní podoby...

V polovině 60. let 18. století byla zázračná socha Piety středem pozornosti poutníků, jelikož se v ten čas stává Panna Marie Bolestná patronkou Jihlavy.

Ve druhé polovině 19. století byla Pieta začleněna do skupiny tzv. milostných soch, k nimž byly vykonávány pravidelné poutě; a sice na třetí neděli po Velikonocích.

Akademičtí malíři Jan a Kateřina Knorovi kompletně zrestaurovali sochu Piety během let 2001 - 2005 (v areálu strahovského kláštera v Praze) za téměř 100 % finančního příspěvku od města Jihlavy a Ministerstva kultury České republiky.

Shrnutí:
Pohledná kniha o jihlavské, svatojakubské Pietě přehledně vypovídá o její duchovní, kulturně-historické i umělecké hodnotě.
Redakční pojetí publikace odpovídá záměrům realizace knižní podoby, ale i snaze zdokumentovat restaurátorské práce.
V 1. části knihy je Pieta představena populárně a naučně, i přesně vědecky, v historickém kontextu i vývoji; ve 2. části knihy je Pieta představena jakoby pod mikroskopem v průběhu projektu obnovy, restaurování.
Nedocenitelným kladem publikace jsou barevné fotografie a reprodukce.

Doporučení:
Díky pečlivému a výbornému (vědeckému) redakčnímu zpracování lze knihu vřele doporučit v první řadě odborníkům - kunsthistorikům; díky obrazové dokumentaci neméně tak i všem ostatním zájemcům o kvalitní - duchovní a uměleckou - tematiku.

Závěrem:
Pieta z Jihlavy vyjadřuje hluboké spirituální, křesťanské i obecně lidské podobenství - objevit jej a realizovat jej, toť úkolem nás všech.

Bůh nám pomáhej a žehnej!