Biřmování 2006

V neděli 15. října 2006 byla v naší farnosti po dvou letech opět udílena svátost biřmování, jejímž prostřednictvím se ti, kterým tato svátost byla udělena, stali dospělými členy farního společenství. Nejedná se však o dospělost ve světském smyslu slova, kdy v patnácti letech člověk automaticky získává občanský průkaz či v osmnácti letech možnost řídit auto. Jedná se o dospělost duchovní, která nepřijde sama ze dne na den a ani se neučí tak, že by se během roční přípravy biřmovanci našprtali učení církve či dějiny spásy a během biřmování by se jako u maturitní zkoušky vyzkoušelo, co všechno takový dospělý katolík umí zpaměti. K duchovní dospělosti se dorůstá.
Taková úspěšně složená maturitní zkouška každému v den maturity zcela jistě připadá jako vrchol jeho dosavadního snažení a je to pravda. I dnešní slavností den je vyvrcholením určitého snažení 36 lidí, kteří s pomocí Ducha svatého chtějí hlouběji a opravdověji žít svůj život s Kristem. Další dny však zcela jistě ukáží, že tak jako maturitní vysvědčení samo o sobě žádný vysokoškolský titul nebo zaměstnání nezajistí, tak také dar přijatý v této svátosti se může stát světlem do života, ale i zakopanou hřivnou. Před tímto nebezpečím ve své homili varoval také brněnský biskup Vojtěch Cikrle, který svátost biřmování udílel. Připomněl, jak velmi snadno se nám může stát, že své dary budeme využívat jen zčásti a tuto skutečnost přirovnal k našim mobilním telefonům, které také mívají mnoho desítek funkcí, ale zpravidla s nimi jen telefonujeme a posíláme esemesky.
Pan farář Metoděj Kozubík, který společně s jihlavskými kaplany připravoval těch téměř čtyřicet většinou mladých lidí k přijetí této svátosti si posteskl, že to bylo pro něj velmi náročné. Podobné nesnáze s dnešní mládeží zažívají také pedagogové na školách, kde se zkoušejí všelijaké cesty jak zaujmout a oslovit dnešní mládež, která vyrůstá v čím dál rychleji se měnícím světě, který jakoby si kladl jiné otázky a řešil úplně jiné problémy, než tomu bylo třeba před dvaceti lety. Ty nejskrytější touhy lidského srdce po životě v lásce a po Bohu se však neustále podvědomě vracejí, byť častokráte a nezřídka i záměrně zastřeny hlučnou barevností našeho světa. Dnes nezbývá než děkovat a od zítřka se připojují prosby zajisté nejen biřmovacích kmotrů, aby se třicet šest nových dospělých jihlavských křesťanů v hlučné barevnosti našeho světa nejen neztratilo, ale bylo mu zářícím světlem, nakažlivou radostí a posilující nadějí.