Farní zájezd - Siena 2006

Poutní zájezd naší farnosti - konaný ve dnech 9.9. až 14.9. 2006

V letošním roce se opět v 1. polovině září uskutečnil díky iniciativě našeho pana faráře farní zájezd - pouť do italského Toskánska. Cílem našeho putování byla Siena, místo, kde strávila svůj život světice Kateřina Sienská.
Toskánská krajina je rozdílná od krajiny v Umbrii, kterou jsme navštívili v loňském roce. Je to krajina velmi malebná a členitá. Kromě vinic, olivových a piniových hájů obsahuje i mnoho obdělaných polí, které v tuto roční dobu už byly zorané - hnědé. Tuto barvu dobře znají malíři pod názvem siena pálená.
Toskánsko je kraj obývaný již před naším letopočtem Etrusky jejichž kultura je díky archeologům obdivována dodnes. Nynější Toskánsko nás uchvacuje zachovalými středověkými městečky a obcemi z 13. a 14. století.
Naše pouť byla rozložena do 6 dnů, z nichž první a poslední byly na cestu v pohodlném autobusu. V průběhu zájezdu se o nás vzorně staral náš vedoucí zájezdu pan Ing. Navrátil z Brna a o naši duši rovněž vzorně pečovali náš pan farář P. Metoděj a pan vikář ze Křtin u Brna P. Pavel. Byli jsme postupně ubytováni na 3 noci v lázeňském městečku Chianciano Terme a na 2 noci v přímořském městečku Lido di Camaiore. Obě ubytování byla solidní, odpovídající našim evropským zvyklostem.

Po prospání v hotelu Garden, který se stal zajišťovatelem snídaní a večeří, jsme ve 2. dni naší pouti nejprve navštívili opatství a klášter Benediktinů San Oliveto di Magiore. Klášter byl založen v roce 1313 a až do roku 1810 to byl největší klášter v celém Toskánsku. Nynější podoba kláštera je z 18. století. Měli jsme možnost vstřebávat klidnou atmosféru kláštera. Po mši v krásné chórové kapli v suterénu kostela jsme si pak prohlédli 36 působivě nakreslených fresek ze života sv. Benedikta a také klášterní knihovnu a obrazárnu. Venkovní prostředí kláštera obsahovalo jak slunnou zahradu plnou opuncií a agáve tak i meditační prostředí stinného lesa.
Potom jsme pokračovali do Pienzi. Cestou jsme se na krátkou chvíli zastavili v typické středověké vesnici Buonconvento z roku 1191. Okouzlí zachovalými hradbami a úzkými stinnými uličkami tvořenými neomítanými domy v pozdně románském stylu.
Našim dalším zastavením bylo město Pienza, které se kdysi jmenovalo Cortignano. Pineza je rodištěm Silvia Picolominiho, který se ve svých 26 letech v roce 1431 zúčastnil tažení křižácké výpravy do Čech proti Husitům. Napsal pak o tom Kroniku Českou. V roce 1458 byl zvolen papežem = Pius II. (1458 až 1464). Již jako papež dal ve svém rodném městě vystavět na náměstí dva renesanční paláce - Picolominů a papežský a také katedrálu. Cattedrale di Santa Maria Assunta je zajímavá tím, že její exterier je čistá renesance, ale interier je pozdní gotika dle německého vzoru. Všechny tyto výše jmenované památky jsme měli možnost si prohlédnout.
Posledním naším zastavením toho dne pak bylo rovněž středověké město Montepulciano, které je zajímavé hlavně tím, že je celé vystavěno na vyhaslé sopce. Dříve, než jsme začali stoupat do města, jsme se jen krátce zastavili na úpatí kopce, kde pod hradbami je krásný renesanční kostel z travertinu o půdorysu řeckého kříže. Kostel je zasvěcen sv. Blažeji = San Diadgo. Potom jsme pomalu stoupali městem až na náměstí Piazza Grande, na kterém právě probíhalo vystoupení vlajkonosičů. Bylo to velmi působivé a mohli jsme vnímat a spolu s Itali prožívat poklidnou atmosféru zdejší neděle.

V pondělí (11.9.) jsme vyjeli na celodenní návštěvu našeho poutního města Sieny. Siena je starobylé město vystavěné na třech pahorcích. V době před Kristem zde žili Etruskové. Později byla obývána Římany. Legenda praví, že Rémusovi synové uprchli před strýcem Romulem do Sieny, a proto prý je v městském znaku lvice stejně jako v Římě. Ve 13. století, v letech 1292 až 1355, byla Siena svobodnou městskou republikou a vládla zde rada 9 patriciů. Siena soupeřila i bojovala s Florencií, kterou v roce 1260 porazila. V té době to bylo bohaté obchodní město, které mělo už i 1. banku, universitu a arcibiskupství. Město obsahuje i soubor gotických staveb. Patronkou města je Panna Maria. V roce 1348 postihl město mor a od té doby upadalo. V 15. stol. jej ovládl rod Medičejů z Florencie a od té doby byla Siena podřízena Florencii.
Po asi 1,5 hodině jízdy autobusem od ubytování jsme vystoupili nedaleko katedrály sv. Dominika v jehož kapli se nachází ostatky sv. Kateřiny Sienské (hlava a palec). Katedrálu sv. Dominika jsme si důkladně prohlédli a prožili jsme zde i tichou mši svatou. Potom jsme se vydali k domu sv. Kateřiny Sienské kde bydlela. Nyní je z něj kostel. Cestou k další katedrále = Dómu jsme také viděli pozůstatek římských lázní - reservoir vody. Procházeli jsme malebnými uličkami připomínajícími městečka minulého dne, až se nám otevřel pohled na baptisterium, které již sousedí s Dómem Na nebe vzetí Panny Marie. Dóm je překrásná stavba, je celý z mramoru různých barev, ale převažuje černý a bílý, který tvoří příčné pruhy. Na podlaze je zachováno 56 vzácných desek. Jsou to mramorové výjevy ze starého zákona, tj. obrazy vytvářené inkrustací = vykládání mramoru mramorem. Lodě katedrály působí monumentálně a jednotlivé oltáře, obrazy, sochy, kazatelna jsou samostatná, cenná umělecká díla. Katedrála nebyla dostavěna, ale i tak je obrovských rozměrů. Obsahuje také kapli s obrazy ze života papeže Pia II., které na jeho památku nechal namalovat papež Pius III., který byl synovcem Pia II.
Od Dómu jsme se vydali na náměstí Piazza del Campo, které je velké, svažité, kruhového tvaru. Dříve sloužilo jako fórum a jako aréna. Jeho dlažba pochází z roku 1296. Náměstí je v současnosti chráněnou památkou UNESCO. Na něm je velký palác s přístupnou věží vysokou 102 m. V paláci jsou úřady a museum. Někteří z nás na tuto věž vylezli a pohledy z ní stály za to.

4. den naší pouti jsme naposledy posnídali v hotelu Garden v Chianciano Terme a jeli přes San Gimignano a Volteru do 2. místa ubytování.
San Gimignano je město ze 13. století a je pozoruhodné zachovalými dvojitými hradbami a 15 obytnými věžemi z nichž nejvyšší je přístupná a měří 52 m. Obytných věží bývalo ve středověku mnohem více. Sloužily k obývání, ale i k obraně jednotlivým šlechtickým rodům, které byly často znesvářené. Možná o povaze dřívějších obyvatel svědčí i v současné době existující dvě musea ukazující mučící nástroje středověku. V této době město bývalo bohaté. V jeho okolí se pěstoval šafrán na barvení látek a vedla tudy poutní cesta z Francie do Říma, což prospívalo obchodu.
Nyní je San Gimignano proslulé svou zmrzlinou, která je dle odborníků nejlepší v celém Toskánsku. Samozřejmě ji většina z nás ochutnala - byla opravdu dobrá.
Duchovně nás všechny oslovily fresky ze 16. století v kostele Panny Marie, které jsou krásně restaurované a dokonale osvětlené a zdobí obě podélné stěny kostelní lodi. Na jedné stěně jsou výjevy ze starého zákona a na druhé z nového zákona.
Naše pouť dále směřovala do Voltery. Toto město bylo také v dobách př.n.l. obýváno Etrusky. Po nich zde zbyly jen hradby, které jsou v rozvalinách. Město je také situováno na vyhaslém sopečném pahorku ve výšce 550 m nad mořem. Je to prý nejvýše položené místo v Toskánsku. Nedaleko jsou doly na alabastr, který se ve středověku používal k zasklívání oken. V současné době je ve Volteře mnoho obchůdků s výrobky z alabastru. Mnozí z nás si nějaké koupili a nebo i surový kámen. Na náměstí Piazza del Priori je palác s přístupnou věží. Za dobré viditelnosti je prý z věže vidět až na ostrov Korsiku. Nedaleko od náměstí jsme navštívili 8-boké baptisterium s krásnou mramorovou křtitelnicí a románský Dóm - Duomo. V Dómě je kromě umělecké výzdoby i úžasně charismaticky působící sousoší znázorňující snímání Krista z kříže.
Z Voltery vedla naše pouť severozápadním směrem až na pobřeží Ligurského moře do městečka Lido di Camaiore, kde jsme se ubytovali v hotelu Colombo. Hotel byl nedaleko od pláže, čehož mnozí z nás využili ke koupání ještě před večeří.

Po snídani jsme 5. den jeli našim autobusem severním směrem do malého městečka Seravezza, které leží již v úpatí Apuanských Alp a ty jsou převážně z mramoru. Carrarský mramor je proslulý především z děl Mikelangela, který si zde v lomech vybíral kvádry pro jednotlivá díla. Těží se zde již mnoho století a jistě ještě bude, protože jeho zásoby jsou obrovské. Název získal po zdejším městě Carrara. Cestou jsme z autobusu viděli mnoho kamenických firem opracovávající mramory různých barev a velikostí.
V Seravezze jsme navštívili kostel sv. Lorenza a sv. Barbary z roku 1422, který byl samozřejmě vesměs z mramoru včetně oltářů. V kapli jsme zde měli mši svatou. Zdejší duchovní P. Alfonzo s námi i chvíli rozmlouval a tak jsme se dověděli, že finanční podpora církve státem je asi na takové úrovni jako u nás i počet církevních sňatků. Italští komunisté prý běžně chodí do kostela, protože komunistická strana je v Itálii v přátelském vztahu s církví.
Dalším cílem naší pouti bylo i shlédnutí mramorového lomu, a proto pak s námi autobus stále stoupal a poslední cca 1 km jsme museli dojít pěšky do malé osady Colonnata poblíž lomů, kde je i školka a kostelík před nímž je novodobá socha Krista - samozřejmě z mramoru. Je tam také mramorový monument s vytesanými způsoby svážení mramorových kvádrů do údolí v jednotlivých stoletích.
Po návratu do hotelu Colombo jsme mohli celé odpoledne odpočívat a koupat se v Ligurském moři, které bylo krásně čisté, teplé a málo hluboké a tedy vhodné i pro nepříliš zdatné plavce.

6. den po snídani a ranní mši v kostelíku Svatého Ducha v Lido di Camaiore už následovala pouze cesta autobusem až do Jihlavy, samozřejmě proložená hygienickými přestávkami. V nočních hodinách jsme po cca 15 hodinové jízdě v pořádku dorazili do Jihlavy.
Letošní pouť byla velice pěkná, poučná, poklidná a zdařilá. Počasí nám přálo, nikdo se nezranil ani neztratil, všichni byli dochvilní a vzájemně ohleduplní. Těšíme se na příští rok a jsme zvědaví s čím nás pan farář překvapí.