Výlet na Šumavu - 27. 2. - 2. 3. 2006
 
Foto: P. Christian Pšenička
Výlet očima otce Christiana:
V pondělí 27.2. se vydala - nakonec malá skupinka ministrantů - na "výlet", pro nějž se stala - díky pohostinství místního pan faráře P. Quirína Jana Bárníka O. Praem. - opěrným bodem fara v Horní Plané. Nikdo z nás (Jenda Babický, Karel Šíma, Jakub Babický, Matěj Jakoubek, P. Christian) netušil, jak bohatý a tím také náročný týden nás čeká.
Projížděli jsme České Budějovice, a tak jsme se zde zastavili ("…Kdo by nechtěl bydlet v Českých Budějovicích…") a přijali pozvání sester Kongregace Nejsvětější svátosti, které nám s ochotou ukázaly klášter, kostel a své dílny na výrobu liturgických rouch. Dobrý oběd v nás dojem kláštera zapsal přímo nesmazatelně! Po malé procházce městem jsme se vydali na Šumavu. Ta nám skýtala nejen velmi pěkné podmínky na lyžování (úterý a čtvrtek jsme využili "sjezdovek" na Kramolíně), ale také jsme poznali během středy i cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě a kostel sv. Víta v Českém Krumlově.
Zajímavou zkušeností se pro nás staly také ranní poutě na Dobrou vodu (kaple na kopci za Horní Planou), při kterých jsme pamatovali v modlitbě růžence na mnohé. Duši jsme "osvěžovali" nejen krátkými příběhy z knihy Bruna Fererra, ale i společnou modlitbou breviáře.
Ze Šumavského výletu jsme si odvezli spoustu zážitků, snad i špetku božího doteku. Přijeli jsme sice s únavou, ale zato bez zlomenin. A za to, a všechno ostatní se patří zvolat DEO GRATIAS!
P. Christian Pšenička
Výlet očima zúčastněných ministrantů:
"HORNÍ DOLNÍ"
Jak už bylo řečeno výletu se mělo zúčastnit nejméně sedm ministrantů a cesta se měla absolvovat vlakem. Díky tomu, že téměř polovinu účastníků sklátily záludné choroby, vyrazili jsme nakonec autem (původně opatovým dnes již Christianovým)! To nám umožnilo vzít si s sebou lyžařské "náčiní" a ochutnat Šumavské sjezdovky.
První den jsme si sice lyžování neužili, ale zato jsme poznali skvělého otce Quirína. Hned po příjezdu jsme dostali první rozchod po "Horní Dolní" a poznali zdejší obchody (převážně vietnamské). Další den jsme si užili již zmiňované sjezdovky! Večer nás otec Christian nutil roztáhnout si žaludky na masopustní hostině, abychom půst neměli tak snadný! Na popeleční středu jsme jako správní křesťané drželi opravdu důkladnou "hladovku". Kromě špaget, různých tyčinek, buchet a velkého pohoštění u tamějšího jáhna Vojtěcha jsme nic nejedli!! Ty ranní poutě nás tak unavili, že jsme chodili spát pravidelně už po půlnoci! Středeční mše v ještě menší obcičce, kde neměli ani elektriku, měla něco do sebe… I když se Karlovi v půlce čtení vybyla baterie u mobilu, kterým si svítil na čtení, mše byla fajná. Na této mši svaté jsme se také seznámili s patnáctiletým varhaníkem Vencou, který si to opravdu "dával".
Co dodat? Bylo to pěkné, i když jsme si občas mysleli, že to s Christianem definitivně sekne. To by nebylo moc pěkné…
zúčastnění ministranti
zpět