Že Bible není obyčejná kniha, ale sbírka spisů nejrůznější povahy vznikajících v mysli mnoha autorů poměrně dlouhou dobu, není nutné nikomu připomínat. Pokoušet se toto biblické myšlení shrnout, vykládat jej jako jeden proud a jedno stanovisko je prakticky nemožné, a tak se stejně nemožné může jevit pokusit se někomu sdělovat, jak vidí mnohé štětce umělců dobu, kdy lidé žili zcela jinými starostmi než my dnes. Jedno se ale z letošní výstavy vypozorovat dá, že Bible nefascinovala jen kdysi dávno naše předky, ale že stále ovlivňuje naši kulturu, naše tradice, myšlení nás všech.

Jak asi vznikl tento svět? Kolik filozofů si už tuto otázku položilo. Nikdo tuto situaci nezažil, nikdo to neviděl, můžeme si to alespoň představit v podobě kosmologického obrazu Evy Balnerové. Že se na jediné téma lze dívat i jinak dokládá koláž Báry Havlové Stvoření světa. Příběh z edenské zahrady zná zřejmě každý. Jedno z prvních lidských dramat přesto může být očima umělce viděno s nadhledem jako u Magdy Kodetové. Tragičnost Adamova skutku naopak mistrně zachytila kresba Ludmily Vlachové. Mezi obrazy, pracovně je nazvěme kapitolou věčných návratů, můžeme zařadit díla Marie Kodetové a otce Bartoloměje. Oba umělci krouží kolem jednoho tématu a neustále se k němu vracejí. Návštěvníka výstavy napadne, co by Marie dělala, kdyby místo stáda vepřů bylo posedlým stádo koz. Inspiraci v postavě ženy nalezl v starozákonním patriarchálním světě otec Bartoloměj. Ne náhodou, ač se může našinci zdát divné, úkoly žen nebyly v Bibli jen nevýznamné - Sára, Ráchel, Rút, Ester, Judit, žena hrdinka. Ovšem Salome, to byla trochu jiná tanečnice. Jiná díla se obdivovala slovům žalmisty, například Jirka Vláčil či kolektivní dílo Mášy, Magdy a Aničky Kodetových. Pepa Kodet rytinou, do níž vložil kus svého srdce, vyzpíval Píseň písní. Lucie a Mirek Misařovi ukázali, že nejen Bůh viděl, že je to dobré, ale i oni na cestách potkali mnoho dobrého. Ondřej Levák se pral z umělecky nesnadno uchopitelnou knihou Job. Novozákonnímu tématu se v dospělé kategorii věnoval Martin Nikodým v Poslední večeři nebo Juan Diego v uvolněné fotografické abstrakci Ninive por la manana ochucené osobitým dopisem.

Z tvorby dětí na návštěvníky dýchala předzvěst radostného vánočního tajemství. Hned čtyři obrazy (Aničky Beránkové, Lucie Fialové, Sáry Fialové a Tomáše Jiráka) se věnovaly události v betlémské stáji. Více než symbolicky tři děvčata Anežka Halásková, Bára Havlová a Martina Jiráková se obdivovala dlouhé štrece tří králů. Dva umělci vyobrazili místo radosti utrpení, bolest. Neotřele komponovaný opus z Golgoty předvedla Terezie Kodetová a impresionisticky laděným dílem Ukřižování zaujal Jan Skoumal.

I když biblické texty vycházejí z velice odlišného pohledu na svět a na člověka, než je pohled dnešní, mám pocit, že jsou přesto dobrou vlnou inspirace a nezměrnou studnicí hodnot.

Hodnocení výstavy: 100%
(vysvětlivky)
20%    - Nestojí za řeč. Sklep mám doma. Obrazy taky.
50%    - Nestojí za čin. Musel bych sundat papuče, nandat boty, kabát, jít do města.
75%    - Pro děti dobrý, poslal jsem je tam, sám zůstávám doma, tam se aspoň topí.
100%  - Perfektní! Zvu známé, to se už nemusí opakovat! Určitě stojí za vidění.

Pochvaly:
Organizačnímu štábu za přípravu výstavy.
Skupině Dixi band za originální hudební doprovod.
Moderátorovi Ondřejovi za obohacení jihlavské folkloristiky.
Návštěvníkům za pozornost, umělcům za vytrvalost a kuchařkám za obětavost.