Vyhlášení vítězů obrazové výstavy

Mnozí zlobivci si již svou chvilku strachu prožili na Štědrý den, když se báli, že nic nenajdou od Ježíška pod stromečkem. Na Boží hod se ve farním sklepení chvěli umělci. S napětím totiž očekávali vyhlášení výsledků farní obrazové výstavy Cestou necestou....

Ať si kdo chce, co chce, říká, mně se líbí názor, že se umělecká díla nemají hodnotit, ale prožívat. Nejde o to, že bychom snad umění nerozuměli. Vždyť my, Češi, dovedeme kritizovat a hodnotit ledacos. Kvalitu piva a vína, fotbalistův výkon při utkání a i ten obraz. Hodnocením takového obrazu však může dojít k jakémusi znesvěcení. O uměleckých zážitcích se zkrátka mluvit nemá, neboť by se mohly zaplašit. Nerad bych tedy vyplašil veškeré zážitky, jimiž nás to umění naplnilo po okraj, jen jedna věc mě při pohledu na výsledky zaráží. Přemýšlím nad ní. Jakto že výsledky hlasování návštěvníků výstavy se tolik liší od hodnocení odborné poroty? Dlouho jsem nad tím hloubal, až jsem na to přišel. Mám pro to vysvětlení. Odborná porota (to nejsou žádní hlupáci) moc dobře stejně jako návštěvníci věděla, jaká díla jsou nejlepší a který ten obrázek u návštěvníků zvítězí. V tu ránu se jí zželelo těch, kteří cenu od návštěvníka nedostanou, i kdyby se na hlavu stavěli, a tak přisoudila ceny jiným. Všechno to ale má jeden háček. Trochu mi tu hapruje jméno Eva Balnerová. Ta i na můj vkus dostala těch perníků na krk nějak moc. Ba co víc, návštěvníky oslovila jako slunečnice a odborné porotce mrakem, zajímavý kontrast. Eva snad promine, ale nemusí pršet, jen když kape.