Farní zájezd do severní Itálie

Pár minut po 5.00 hodině jsme odjeli z Jihlavy. Bylo nás celkem 30. První zastávka byla v Rakousku v St. Florian. Nachází se uprostřed cesty mezi městy Linz a Enns. Je to místo, kde jsme si připomněli mučedníka sv. Floriana, patrona hasičů. Je zde velký klášter s nádherným kostelem. Všude bylo čisto a pořádek. To zvyšovalo důstojnost tohoto místa. Zde jsme měli první poutní mši svatou.
Další zastávka byla v Mondsee. Zde je též nádherný kostel. Upravené náměstí, okna plná květin, nádherné fresky na stěnách domů, plno lidí, kteří seděli venku před restauracemi a popíjeli kávu. Nikdo nikam nespěchal. Pohoda. Jaký to byl rozdíl proti uspěchané dálnici, na kterou jsme opět brzy najeli.
Noc jsme strávili v Innsbrucku. V neděli brzy ráno jsme se vydali na do města. Potkáváme jen metaře a čistící čety. Máme jedinečnou možnost vidět toto nádherné město a jeho památky bez zástupů lidí. Kostely jsou už otevřeny a kostelníci připravují vše potřebně pro ranní mše svaté.
Pak se vydáváme k italským hranicím. Projíždíme Alpy. Je nádherné nedělní ráno. Počasí nám přeje. Několikrát zastavujeme, abychom se pokochali krásou velehor. Krátce před polednem jsme zaparkovali v Trento (česky Trident). Dnes je parkování zdarma.
Je pravé poledne, když přicházíme na náměstí. Před námi je slavná katedrála, kde byly prohlášeny za závazné koncilní dokumenty. Tak se Trident stal důležitým místem pro Církev. Sotva uděláme pár kroků, slyšíme pronikavý ženská hlas. A než zvedneme hlavy, abychom se podívali odkud to je, už se k zemi, mezi turisty sedící u kávy, snáší části mužského oblečení - kalhoty, košile, tílka. Za malou chvíli padá další a pak zase další náruč. Se zatajeným dechem čekám, kdy horkokrevný Ital vyhodí za svým oblečením onu hystericky křičící ženu. Nestalo se tak. Jsme v Itálii.
Pak si prohlížíme hrad, procházíme starými uličkami. Do katedrály jsme jen nakoukli, protože tam byla nějaká významná bohoslužba. Navštěvujeme mariánskou baziliku, kde byla též část koncilu.
Další zastávka je Arco - městečko plné zeleně, krásných květin. Před 22.00 hod. jsme v hotelu, v místě Vallio Terme, kde třikrát přespíme. Zde máme i mše svaté. V celém hotelu, kromě asi 5 hostů jsme úplně sami. Snídaně i večeře jsou vydatné. Zvláště "dvoufázové" večeře byly neodolatelné. Z různých míst od stolů slyším polohlasné: "Táto, ty si ještě přidáváš? Když ti dávám doma, tak to nechceš."
Pondělí je ve znamení návštěvy Verony, kde je nejzachovalejší starořímské divadlo. V malém kostelíku za katedrálou máme mši svatou. Pak jdeme ještě k proslulému mostu. Je zde mnoho významných památek, které si postupně prohlížíme. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na místo, kde se tajně setkával Romeo se svou Julií. Vracíme se zpět přes Peschierii. Je to město podobné našemu Terezínu - velká pevnost obklopená vodou.
Asi po deseti kilometrech zastavujeme u Lago di Garda. Je to největší Italské jezero, dlouhé 50 km, široké 17 km a hluboké 340 m. Kdo si nezapomněl plavky, mohl vyzkoušet osvěžující účinky podzimního koupání.
V úterý navštěvujeme horské městečko Madonna di Campiglio. Toto území patřilo k Rakousko-Uhersku, ale po prohrané 1. světové válce bylo připojeno k Itálii. Jsme ve výšce přes 1500 m n. mořem a kolem nás ční zasněžené vrcholky skalních velikánů. Počasí nám opět přeje, a tak je na co se dívat.
Odsud jedeme do městečka Sanzeno. Odsud odbočujeme do poustevny sv. Romedia, který má ve znaku medvěda. Je to kouzelné místečko na vyčnívající skále, kde je několik kaplí nad sebou a do té nejvyšší je přes 180 schodů. Jedna kaple je místem, kde máme mši sv.. Zde je také malý františkánský klášter a za plotem jsou dva pořádní medvědi, připomínající sv. Romedia.
Středa je ve znamení návratu. I když celý den jedeme, průvodce nám cestou zajímavě vypráví o místech, která míjíme. Díky Bohu jsme po 22.00 hodině přijeli šťastně domů. Myslím, že jsme si odvezli krásné vzpomínky. A než jsme se rozešli, už někteří připomínali: "A příští rok jedem zase."