Pouť do Číhoště

Uspořádat pěší pouť do Číhoště napadlo Marii Pazderkovou. Vše domluvila s otcem Mikulášem, který s radostí souhlasil a celou akci vzal pod svoji duchovní ochranu. Právě díky nim se v sobotu 29.března 2003 na jihlavském vlakovém nádraží sešel nevídaný počet 36 poutníků, aby putoval do nevelké obce ležící v okrese Havlíčkův Brod. S tatínkem Daliborem Novákem se na namáhavou cestu odvážily i dvě nejmladší účastnice pouti Šárka a Dominika a nezalekli se ani mnozí, kteří již odvykli náročným turistickým pochodům, za všechny můžeme jmenovat kupříkladu varhaníka Jana Zacha.
Poutníci dorazili vlakem do Smrčné a odtud začínalo jejich putování do Číhoště. Všechny poutníky spojoval společný úmysl modlitby za mír na celém světě. Malebným údolím podél řeky Sázavy se vinul dlouhý had poutníků. Po chvílích se vždy zastavil, aby rozjímal nad jedním ze zastavení křížové cesty. Často se stávalo, že had měl během cesty hlad, i zastavil se, aby pojedl. Jedno z oněch míst se nacházelo u velkého houpacího mostu přes řeku Sázavu, který všichni poutníci zdárně překonali. Zde se s řekou rozloučili a vydali se severním směrem.
V obci Vilémovice upoutal pozornost všech místní zámeček a pár metrů za vsí i skutečnost, že výprava ztratila prvního poutníka pana Jana Zacha. Pan Jan Zach byl sice ztracen, ale obecně se usoudilo, že časem bude opět nalezen, a tak se pokračovalo v pouti dál. Zda-li se někdo domnívá, že pouť byla jen namáhavou vycházkou po předem vyšlapané cestičce, tak se mýlí. Poutníci na cestě k cíli totiž museli přebrodit i bažinatý potok, jehož zdolávání patřilo k nejdobrodružnějším okamžikům celého dne. V poledne se poutníci občerstvili a nabrali nových sil na vrchu s dosti neobvyklým názvem U zabitého žida. Radost z toho, že celé pouti přeje počasí znásobilo to, že se mezi poutníky opět objevil ztracený, nalezený pan Zach, a tak k cíli cesty dorazili všichni. Přede mší svatou se poutníci z úst jedné z číhošťských žen dozvěděli více o tzv. číhošťském zázraku, o knězi Josefu Toufarovi a událostech, které se na počátku 50.let v Číhošti udály a jež zaplatil P. Josef Toufar mučednickou smrtí. Mší svatou slouženou otcem Mikulášem v číhošťském kostele Panny Marie Nanebevzaté celodenní pouť vyvrcholila. Po mši svaté se poutníci počali ubírat směrem domů. Nikdo nezakrýval, že pouť byla náročná a že jej bolí nohy, ale nohy budou bolet nanejvýš dva tři dny a bolest ustoupí, ale vzpomínky na pěší pouť do Číhoště budou trvat jistě o mnoho déle.
Díky všem za nevšední zážitek Jan Johann Kodet